Zákon o obchodních korporacích – jak je možná laskavému čtenáři již známo – do svého textu nově zakotvil v ust. § 59 odst. 5
zákaz odstoupení člena orgánu obchodní korporace v době, která je pro korporaci nevhodná. V dosavadní právní úpravě jsme tuto „podmínku“ hledali marně. Dovolujeme si ocitovat celé relevantní ustanovení zákona:
(1) Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se nepoužijí.
(2) Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti.
(3) Není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný.
(4) Budou-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní obsažené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu překážek na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu obchodní korporace, odstavec 3 se nepoužije a odměna se určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy nebo, nebyla-li smlouva uzavřena, obvyklá v době vzniku funkce za činnost obdobné činnosti, kterou člen orgánu vykonával.
(5) Člen orgánu obchodní korporace může ze své funkce odstoupit. Nesmí tak však učinit v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Neurčuje-li společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, oznámí odstupující člen své odstoupení orgánu, který jej zvolil, a jeho funkce končí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li příslušný orgán obchodní korporace na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce. Je-li tímto orgánem jediný společník, skončí funkce uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o odstoupení z funkce jedinému společníkovi, neujednají-li jiný okamžik zániku funkce.
Je přirozené, že
člen orgánu obchodní korporace (například člen představenstva a.s.)
může ze své funkce i sám, jednostranně, odstoupit. Zde se nám promítá i lidskoprávní dimenze zákazu tzv. nucených prací, neboť nikdo jistě není povinen konat činnost, práci, se kterou není srozuměn. Z tohoto obecného pravidla ovšem existují
výjimky, vždy se však musí jednat o výjimku danou výlučně zákonem a pouze v nezbytně nutných případech. Stává se však, že odstoupení z funkce může obchodní korporaci poškodit, zejména pokud k němu dojde v době pro obchodní korporaci nevhodné. V oné nevhodné době tedy zákon o obchodních korporacích členu orgánu obchodní korporace odstoupit zakazuje. Ze zákona však nejsou zřejmé právní dopady porušení tohoto nepochybně kogentního zákonného ustanovení. Máme k dispozici nový
judikát Vrchního soudu v Praze, vydaný dne 25. 8. 2015 pod sp.zn. 7 Cmo 615/2014, který zaujal stanovisko, že
odstoupení z funkce v nevhodné době způsobí tzv. relativní neplatnost právního jednání člena orgánu obchodní korporace. V případě relativní neplatnosti platí, že právní jednání je i od počátku a i nadále platné, druhá, „poškozená“ strana (v našem případě obchodní korporace) se však může – ale jistě nemusí – takové relativní neplatnosti dovolat. Pokud k dovolání se relativní neplatnosti dojde, je neplatné právní jednání neplatné s účinky ex tunc, tedy od počátku. Někteří autoři se však domnívají, že pokud bude podáno dovolání proti aktuálnímu výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, je možné, že bude zaujat jiný právní názor, a to takový, že odstoupení z funkce je zcela právně platné a pouze „nastupují zákonné dopady povinnosti k náhradě újmy (škody)“. Redakce se spíše kloní k názoru, že výše popsané právní jednání je skutečně neplatné, byť relativně, a povinnost k náhradě újmy jistě nastoupí též, kumulativně.
Redakce