Právo na štěstí a svoboda

Být obtěžován hlukem nebo zápachem přicházejícím ze sousedního pozemku nebo bytu, být neustále terčem neopodstatněných posměšků kolegů, být vystaven nechtěnému záznamu domovní kamery nebo fotoaparátu souseda, to jistě otráví život leckomu z nás.

Nový občanský zákoník některými svými ustanoveními navazuje na dřívější zákon 40/1964 Sb. ve smyslu sousedských práv a s ohledem na Listinu základních práv a svobod doplňuje právo právních osobností na svobodu osobnosti, právo na štěstí své a vlastní rodiny. Ve skutečnosti to znamená, že každý může žít tak, jak se mu zlíbí, pokud dodržuje zákony a neomezuje právo na svobodu a štěstí jiným právním osobnostem nebo by jiným činil svým jednáním újmu.

S tím souvisí příklad, kdy rodina v panelovém domě vlastní psa, který značně zapáchá a pachem kontaminuje i společné prostory. Pokud to sousedům vadí, musí majitelka psa zajistit nápravu, aby pach z jejího bytu nevycházel a při transportu psa přes společné prostory tyto svým zápachem nekontaminoval. To znamená, že zajistí nápravu např. pravidelným koupáním psa, úklidem společných prostor, větráním atp. Jestliže by pes svými výměšky znečistil sousedovi novou obuv, bylo by možné požadovat náhradu; jestliže by poškodil souseda na zdraví, bylo by možné požadovat i finanční náhradu. Ve všech případech je ovšem až krajně možné požadovat finanční kompenzaci za újmu např. psychickou.

Ovšem, co je štěstí pro jednoho, nemusí být nutně štěstím druhého. Proto doporučujeme žít tak, aby ke kompenzačním náhradám právním osobnostem vůbec nemuselo docházet. Základem je sousedská komunikace a klidné jednání.

Závěrem stojí za zmínku podotknout, že velkou novinkou v ochraně právní osobnosti je mít možnost žít v životním prostředí, které je příznivé a neobtěžující. Novinka je to nejen ve smyslu rozšíření vlivu na právní osobnost, ale vymahatelnost nejen v rovině státního úředního aparátu, ale také před soudy.